Jak dlouho vydržíte bez spánku, než se vám začne motat hlava? Den? Dva? Někdo to zvládl skoro tři týdny. Zní to jako šílenství? Možná ano. Ale tenhle rekord skutečně existuje. A po tom, co se dozvíte, si možná půjdete hned lehnout.
Když se lidé rozhodli zůstat vzhůru
V padesátých letech se to zdálo jako neškodný experiment. Rádioví moderátoři soutěžili o to, kdo vydrží déle bez spánku. Šlo o zábavu, o publicitu. Ale brzy se ukázalo, že to má děsivé následky. V roce 1959 se o rekord pokoušeli dva muži.
Tripp vydržel vzhůru 201 hodin. Osm dní a devět hodin. Na konci už nepoznával realitu. Viděl myši, koťata, bál se, že ho lékaři chtějí otrávit. Byl přesvědčený, že ho chtějí zavřít. Mozek, zoufalý po spánku, si vytvářel halucinace v rytmu REM cyklů. Když konečně usnul, spal přes třináct hodin.
Hunter, který nepoužil žádné stimulanty, vydržel o den déle – 225 hodin. A překvapivě se zotavil bez potíží. Další rok pokořil rekord Tom Rounds. Byl vzhůru 260 hodin, přes deset dní.
Muž, který překonal lidskou hranici
Rok 1986 přinesl posledního oficiálního rekordmana. Robert McDonald z Kalifornie zůstal vzhůru 453 hodin 40 minut – přesně 18 dní, 21 hodin a 40 minut. Byl to kaskadér, zvyklý riskovat. Ale tohle bylo jiné. Ke konci měl potíže s jídlem, zvracel, zapomínal. Když rekord dokončil, vážil méně, byl vyčerpaný, ale zůstal naživu. Po čase se zotavil.
Proč už Guinness tenhle rekord nesleduje
Po McDonaldovi v roce 1986 padlo rozhodnutí: konec. Důvod byl prostý – je to příliš nebezpečné. Lékaři vědí, že už po pár dnech beze spánku se začínají dít děsivé věci. Mozek ztrácí kontakt s realitou. Tělo se rozpadá.
Co všechno vám udělá spánková deprivace
- Ztrácíte paměť a schopnost soustředění.
- Mění se nálada, přichází podráždění a paranoia.
- Začínáte mít halucinace, mozek se „snaží snít“ i za bdění.
- Imunitní systém slábne. Tělo se přestává regenerovat.
- Po týdnu se zhoršuje koordinace, motorika i řeč.
Vědci také zjistili, že nikdo nedokáže být vzhůru úplně bez přestávky. Každý, kdo se o to pokoušel, zažíval tzv. mikrospánky – krátké výpadky vědomí trvající pár sekund. Ty se nedají zachytit bez přístrojů, a proto žádný rekord už nelze přesně ověřit.
Co je lidská hranice?
Z dat vyplývá, že mezi roky 1959 a 1986 se hranice posunula z osmi dnů na osmnáct. Od té doby ji nikdo nepřekonal. To naznačuje, že lidské maximum je kolem devatenácti dnů. Ale pokud vezmeme v úvahu mikrospánky, může být skutečný limit mnohem nižší.
Proč vůbec spíme
Spánek je základní biologická potřeba. Bez něj mozek nefunguje. Ve spánku se čistí toxiny, ukládají vzpomínky, tělo regeneruje. Bez spánku ztrácíme schopnost být lidmi. Guinnessův šéfredaktor Craig Glenday to shrnul jednoduše: „Spánek je prostě jednou z těch klíčových, absolutních, základních součástí lidské přirozenosti – spánek potřebujeme. A myslím, že proto je to obzvláště fascinující záznam, protože zpochybňování extrémů něčeho tak absolutního je klíčem k pochopení toho, kým jako druh jsme.“
Co si z rekordů odnést
Tyto pokusy nám ukázaly hranice lidského těla – a také hloupost lidské odvahy. Nikdo, kdo se pokusil o rekord beze spánku, z toho nevyšel bez následků. Když mozek potřebuje spát, najde si cestu. Halucinace, výpadky, ztráta reality – to všechno je mozek, který se brání. Takže až příště budete chtít ponocovat, vzpomeňte si: Randy Gardner byl vzhůru 264 hodin a řekl, že to bylo jako mít Alzheimera. Peter Tripp viděl myši a bál se, že ho chtějí otrávit. A Robert McDonald? Po osmnácti dnech málem zkolaboval.
Nejdelší doba, kdy člověk vydržel bez spánku, byla 18 dní, 21 hodin a 40 minut. Držel ji Robert McDonald v roce 1986. Od té doby ji nikdo nepřekonal. A pravděpodobně už nikdy nepřekoná. Proč? Protože se ví, že spánek není něco, co si můžeme odpírat. Je to nutnost přežití. A pokud vám někdy přijde, že spát je ztráta času, vzpomeňte si na ty, kdo se to snažili dokázat. Nakonec všichni skončili stejně – v posteli.
Důležité upozornění: Informace uvedené v tomto článku slouží pouze pro obecné účely a nenahrazují odbornou lékařskou radu, diagnostiku ani léčbu. Při zdravotních potížích se vždy poraďte se svým lékařem nebo jiným kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem.
