Možná si myslíte, že nespavost znamená jen dlouhé koukání do stropu. U Mariah Carey ale šlo o něco mnohem hlubšího. Co když Vás nevyčerpává nedostatek spánku, ale tempo, které už dávno není zdravé? Příběh jedné z nejslavnějších zpěvaček světa vám možná připomene i vaše vlastní novoroční předsevzetí: zpomalit.
Když úspěch nenechá spát
Mariah Carey patří mezi nejúspěšnější zpěvačky všech dob. Desítky let na vrcholu, světová turné, nahrávání, rozhovory, neustálý tlak. Zvenčí život snů. Uvnitř ale roky probíhal boj, který nebyl vidět. Boj se spánkem, vyčerpáním a postupně i s vlastní psychikou.
Dlouhou dobu si sama myslela, že trpí těžkou poruchou spánku. Nešlo ale o klasickou insomnii, kdy člověk leží v posteli a nemůže usnout. Mariah popisuje něco jiného. Pracovala bez přestávky, její tělo bylo plné adrenalinu a hlava odmítala vypnout. Jakmile se na chvíli zastavila, přišel náraz do zdi. Typické znaky jejího období nespavosti byly:
- neustálá práce bez skutečného odpočinku
- podrážděnost a strach, že zklame okolí
- dlouhé fáze bez spánku následované naprostým vyčerpáním
To, co považovala za problém se spánkem, se později ukázalo jako součást bipolární poruchy II. typu.
Pracovní tempo, které rozbíjí rytmus těla
Mariah otevřeně popsala, jak vypadaly její dny – a noci – v období největšího tlaku. Po koncertech plných emocí a energie následovaly rozhovory, cestování a další povinnosti. Tělo bylo stále v pohotovosti. Když se konečně dostavila únava, často ji někdo znovu probudil. Telefonát ze zahraničí, další novinář, další přesun. Žádný prostor pro skutečné vypnutí. Mezi hlavní faktory, které její spánek dlouhodobě narušovaly, patřily:
- vystoupení spojená s prudkým nárůstem adrenalinu
- časté cestování napříč časovými pásmy
- chybějící hranice mezi prací a soukromím
Takový režim není výjimečný jen u celebrit. Možná v něm poznáváte i kus sebe. Právě proto je její příběh tak silný.
Když nespavost souvisí s psychikou
Až zpětně Mariah pochopila, že její „nespavost“ nebyla samostatným problémem. Byla součástí širšího obrazu. Bipolární porucha II. typu u ní zahrnovala období zvýšené aktivity, podrážděnosti a minimální potřeby spánku. Poté přišly fáze útlumu, smutku a pocitu viny.
Mania, únava a ticho po bouři
V aktivních obdobích pracovala bez přestání. Spánek byl odkládán, tělo ignorováno. Jakmile ale energie zmizela, přišla hluboká únava a pocit prázdna. Projevovalo se to například takto:
- minimální spánek bez pocitu únavy
- vysoké pracovní nasazení bez pauz
- následné „vyhoření“ a emoční propad
Mariah sama popisuje, že se cítila osaměle a provinile, protože „nedělala dost“ pro svou kariéru – i když už jela dávno na doraz.
Otevřenost jako první krok ke změně
Dlouhá léta žila v popírání a izolaci. Bávala se, že někdo její stav odhalí. Až po nejtěžších letech se rozhodla vyhledat pomoc. Začala s terapií, nastavila medikaci a obklopila se lidmi, kteří jí byli oporou. Důležité je, že léčba jí pomohla najít rovnováhu, aniž by se cítila otupělá nebo nefunkční. Spánek se postupně stal znovu součástí života, ne nepřítelem. Její zkušenost připomíná několik zásadních věcí:
- spánek a psychické zdraví jsou úzce propojené
- dlouhodobé přetížení nelze „dospat“ o víkendu
- přiznání problému není slabost, ale úleva
Co si z jejího příběhu můžete vzít vVy
Nemusíte být světová hvězda, abyste znali pocit, že hlava večer nevypne. Modré světlo z obrazovek, pracovní stres a tlak na výkon se podepisují na spánku mnoha lidí. Právě proto má smysl hledat malé změny. Pomoci mohou i jednoduché věci z běžného sortimentu pro lepší spánek, například:
- brýle proti modrému světlu při večerní práci
- masky na spaní, které vytvoří pocit klidu
- doplňky stravy zaměřené na podporu relaxace
Nejde o zázraky na počkání, ale o signál tělu, že je čas zpomalit.
Důležité upozornění: Informace uvedené v tomto článku slouží pouze pro obecné účely a nenahrazují odbornou lékařskou radu, diagnostiku ani léčbu. Při zdravotních potížích se vždy poraďte se svým lékařem nebo jiným kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem.
